Už nechci...

20. srpna 2009 v 15:01 | Enemy |  Enemy
Ahojky, srdíčka... Musím se vám ohlásit. Na svým osobním blogu, rozepsanej článek, šoupnu to tam, nechci tady ze sebe dělat hysterku a tam jste na to celkem zvyklí, takže... Já jen opravdu potřebuju něco říct a nemůžu to v sobě dusit. Opravdu to nejde a já nevím, co si mám počít...





Začalo to včerejškem. Všechna bolest prostě musela ven. Je mi líto, že jsem rozplakal svýho brášku, ale já takovýhle věci neumím řešit jinak. Potřebuju ze sebe tu bolest nějak dostat. Neovládal jsem se, snad i na chvilku zešílel. Chci být prázdnej, necítit nic...

V jednom kuse mi tady hraje ten kousek Automatisch, Love and death a i Human Connect to Human. Nějak tam nevidím tu poetiku jako u starších textů, ale vím, že si zvyknu. Je to krásný zase slyšet jeho hlas. Je hezký si zavzpomínat na toho malýho, rozklepanýho hošíka, z kterýho je světová hvězda. Jejich hudba mi zase o trošku víc pomohla.

Nevím, jestli nechci moc, když chci, aby lidem kolem mě bylo dobře. Snažil jsem se radit, jak to jen šlo. Vaše bolest je i mojí bolestí. Pokud se chcete mojí pomoci bránit, nebo se mě rovnou stranit, pak nevím, co dělám špatně. Chtěl bych pokojíček s mřížema, bez kliky a abych se nemusel už o nic starat.

Je to příliš mnoho bolesti na někoho, kdo poslední dobou akorát ztrácí. Je to příliš mnoho bolesti na mě. Nechci nikomu ublížit. Asi by bylo lepší, kdybych spáchal virtuální sebevraždu, odešel někam daleko a utřídil si myšlenky. Potřeboval jsem spouštěč a jsem rád, že ze mě někdo tu bolest dostal.

Nechci přijímat ultimáta, chci žít podle svýho. Nemám náladu na to psát. Jen bych chtěl poděkovat všem, kteří tu se mnou vždycky byli a snad i budou. V životě jsem některé z vás neviděl, ale jste pro mě jako moje druhá rodina. A za to vám děkuju.

Jdu se rozepsat na svůj osobní blog. Tohle je jen odůvodnění, proč už se na netu a na blozích nebudu moc často objevovat. Potřebuju se uklidnit a odstřihnout se ode všeho. Jste na mě moc hodní a vážím si toho. Děkuju za všechno, ještě jednou. Miluju vás.

Mějte se líp než já, berušky. PAPA
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cathy Cathy | Web | 20. srpna 2009 v 15:35 | Reagovat

Jenom se uklidni, to je v pořádku...hlavně, aby bylo všechno lepší. Nenech se od ostatních tak moc deptat, je to tvůj život a nikdo nemá právo ti říkat co dělat a podobný věci...
Snad bude líp, zatím ahoj♥

2 BlackFish BlackFish | E-mail | 21. srpna 2009 v 8:16 | Reagovat

Je mi to moc líto, že se teď po duševní stránce necítíš dobře,...moc bych ti chtěla pomoct, ale nevím jak...na tu dálku ti můžu říct jen pár slov, který tě aspoň trochu utěší, potěší a pokud možno uleví...Je moc dobře, že máš brášku u sebe,...protože ať se děje cokoliv, tak spolu vždycky všechno zvládnete! :-) Budu ti držet palce, aby zase brzo bylo dobře...měj se co nejlíp...A nezapomeň, že jsme tu všichni pro tebe, jo...a já taky...:-)

3 Venom Venom | Web | 21. srpna 2009 v 9:26 | Reagovat

To si piš že jsme s tebou.. tyhle pocity mívám taky. V člověku se to nahromadí a najednou stačí maličkost a přijde takovej citovej výlev... darmo mluvit.. doufám že se ti brzy udělá líp, chce to Tokiáckou a Chemickou léčbu :-) měj se pěkně, ahoj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama