Anime - ElfenLied

28. prosince 2009 v 20:05 | Cady & Enemy |  Movies
Ahojte. Oh ano, víme, že jsme slíbili recenzi nějakého filmu (např. máme rozděláno Death Note), ale... Když my si tak hezky klikáme na jedněch nejmenovaných stránkách a hledáme si videa... Narazíme na něco se sympatickým názvem a ještě sympatičtějšími obrázky, tak si to pustíme... A hle, ono je tam i dost krve a je to správně úchylné... Prostě něco pro nás... A nedalo nám to, abysme se v tom nerýpali...




Tak trošku překvápko v první chvíli... Není to moc roztomilý? A opening... Není to náhodou latina? A není to tak trošku... Klasika? Takový ty kostelní sbory? A ten název... Elfen Lied, to je přece němčina... No nic, nevadí. Čučnem se na to.




Ano, moc hezký. A dál?

Tak trošku drastické, ani se to na první pohled nezdálo, když ten obrázek byl tak roztomilej a trošku... No... Obnaženější... Ne, vůbec neslintám, mě holky nezajímaj. I když... No... Možná... Tak trošku... Moje výlevy taky nikoho nezajímají, že jo...

Ale dost...

A k samotnému příběhu...

Lidstvo pokročilo ve vývoji. Vyvinula se nová rasa zvaná Diclonius - lidé s výstupky na spánkové kosti, nápadně připomínající kočičí ouška. (aw, zase jsme se zapomněli u Loveless, že? takže zpátky do reality x)) Lidé se této nové rasy bojí, proto se je ze všech sil snaží eliminovat a některé i zkoumat, samozřejmě v izolaci odříznuté od okolního světa.

Abychom si rozuměli - ta "ouška" nejsou jen tak. Diclonius má nadlidskou sílu a schopnosti. Ovládá tzv. vektory - neviditelné ruce, zvláštní sílu, díky čemuž jsou vlastně skoro nepřemožitelní, tuto schopnost ovládají pouze silou svých myšlenek. Někteří - ti nejsilnější - jsou schopni se rozmnožovat. Třeba vložením DNA do toho, koho se dotknou... Proto je možné, že když se dostanete do styku s takovým dicloniem, mohou vás i vykastrovat...


A právě jedna z těch nejsilnějších - říkejme jí Lucy - jim z výzkumného střediska tak trošku upláchla. Nechala za sebou krvavý masakr, hlavy a končetiny odtržené od těla... Pro některé jedince Lucyina druhu je lidský život naprosto bezvýznamný a zabít člověka je něco naprosto normálního...

Lucy prchá, ale je postřelena. Zřítí se z útesu do moře... Když poté vystoupí nahá, vyčerpaná a zmatená z moře, najdou jí dva puberťáci - Yuka a její bratránek Kouta. Lucy se mění v naivní, roztomilou a neohrabanou slečnu, které neřeknou jinak, než Nyu... (podle jediného slovíčka, které pořád dokola opakuje) Ani jeden z nich netuší, jaké je vlastně Lucyino druhé já...


Vlastně díky Lucy (a pár žárlivým scénkám) se Kouta konečně dozví o citech, které k němu jeho sestřenice chová... Ty situace, do kterých se Kouta s Lucy dostane ne vlastním přičiněním jsou... No, poněkud roztomilé, když si uvědomíte, že Lucy je prakticky skoro pořád polonahá, roztomilá a k umačkání...

Oh... Ano... Lucy je poněkud rozštěpená osobnost. I když je tak tajemná a prakticky úplně cizí, rozhodnou se o ní postarat v jednom opuštěném hostinci a odmítají Lucy komukoliv vydat. Brzy přibude další přírůstek - 13tiletá Mayu, která utekla z domova... Žijí si tak spolu a ničeho zvláštního si nevšímají. A když ano, "určitě se jim to jen zdá"... Po Lucy samozřejmě pátrají zabijáci, kteří jí mají eliminovat... Lucy je ale příliš silný protivník, proto na její eliminaci nestačí ani dcerka ředitele ústavu, Nana... Překvapivě též diclonius...


Tu po souboji s Lucy musí doslova dávat po kousíčkách dohromady. Samozřejmě bez vědomí nejvyššího vedení ústavu, myslí si, že je mrtvá. Na ulici se ale setkává s Mayu a skamarádí se... A tak se dostane Nana přímo k Lucy... Ale to pořád ještě není konec, pořád jim je někdo na stopě s jednoznačným úmyslem... A není to jen tak někdo...

A navíc - co všechno dokáže láska, přátelství a nenávist k lidem? Opravdu mnohé...

A tady, tady to půjde před mrtvoly...

Paráda... Kontrast té roztomilosti s chladnokrevnou krutostí... (hele, to mi je podobný!) Ale i tak jsou ve hře city. Ať je to láska Yuky a Kouta nebo pouto, které si stačí vytvořit s Lucy, případně malá, zneužívaná Mayu... A chladná, lidská vypočítavost, strach, zvědavost, experimenty, všechno bez trochy lidskosti a lítosti... Přitom dicloniové dělají to samé co lidi, když se cítí ohrožení... Ale nenechte se zmást - ne všichni jsou vraždící bestie, kterým zabíjení dělá radost...

A co říct k Lucy... Hned na začátku mi připadala nelítostná, ale poté... Dalo by se říct, že jí chápu, a chápu i ty ostatní. Radši zabít, než být zabit...

Lucy pochopitelně měla i svoje lidské stránky... Touha po pomstě, strach a pud sebezáchovy, stejně, jako přátelství a láska, jsou pro lidi více než typické. Akorát ty růžky a ta nehorázná síla vektorů jí dělá něčím jinou - nebezpečnou...

Jak to shrnout... Pokud máte radši něco trošku ponurejšího, ale též roztomilého, nevadí vám troška krve (i když z monitoru to skoro stříkalo) a s absencí bishíků (neboli námi oblíbených hermafroditů), jste na správné cestě s tímhle anime. A nic víc k tomu snad nemám co říct...


Snad jen... Zase někdy napísnou, berušky.

Papa :-*



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Euphoric-Endeavor Euphoric-Endeavor | Web | 28. prosince 2009 v 20:41 | Reagovat

na to se budu muset podívat.. :-) nějak se na anime nedivám, ale tohle zní více než lákavě.. :-) jsou tam obsaženy všechny věci, na který jsem na přemíru úchylná.. :D

2 Venom Venom | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 13:01 | Reagovat

Znám. Viděla jsem první díl a naprosto mě to odrovnalo :D bohužel není moc času na sledování seriálů. Ale chtěla bych to vidět a moooc  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama