Jééé snížek...

13. prosince 2009 v 13:55 | Cady |  Cady
Ahojte, milé děti. Tak zase po dlouhé době se hlásíme. Ano, nějak před Vánocemi nestíháme, ale to se bude muset napravit, že? Však bude brzo volno, bude stromeček, dárečky, hromada žrádla, celej den na netu a polibte mi... víte co. Ale i tak je strašný žít s tím, když vám řeknou, že letos nedostanete nic. Béééé... No jo, když já jsem tak hodná a vůbec nezlobím a navíc venku je snííížeeek... Držím pec.



Jo, milé děti. Cady si vyslechla už ledacos na svojí adresu. Na to, jakej je to lempl, barbar, pozér a podobný věci, si už zvykla. Nyní je ve velice tíživé finanční situaci, protože dluží za maturitní ples, potřebuje peníze, aby si mohla koupit lístek na TH nach Prag a taky nemá peníze na dárky.

A komu je budu kurva kupovat, když prej stejně nic nedostanu? Nový auto do Vánoc stejně mít nebudeme. Já měla jen jedno skromné přání - a to kvalitní antivir, kterej by po údajně roční licenci nepřestal po šesti měsících fungovat. Jen polovička, heč.

Když už jsem u těch licencí, konečně jsem nahnala našeho učitele na projektování (zkráceně tomu říkáme, na mojí počest, samozřejmě - CAD) a vyžebrala jsem si u něj licenci na ten blbej prográmek, na kterým ve škole kreslíme. Za celej blbej školní rok jsem neudělala z toho jedinej úkol, protože mi to nefachalo. Vložím licenci a ono hov... nic. Íííí...

Jo a taky zkurv... geodézie. Debila ze mě nikdo dělat nemusí, já si vystačím sama.

No jo, já měla náročnej týden a ještě náročnější víkend. Rozumějte pátek. Měli jsme slezinu se spolužákama ze základky. Přišla jsem tam pochopitelně dřív, ale už víc jak půlka jich tam seděla a já jsem neměla kam. Nakonec mi gentlemani uvolnili místo...

Nevím, co jsem si z tý akce asi tak odnesla za zážitky... Po třetím pivu jsem to přestala počítat. Na někoho, kdo pije akorát ten jablečnej sladkej hnus a ještě k tomu doma a potají, tak to bylo až moc. Ach ano, byla jsem doma poučena, že bych radši neměla chlastat a nejpozději v deset bych měla být doma, neměla bych se bavit s cizími lidmi, kouřit, fetovat a nenechat se znásilnit... Ani jedno se nestalo, ale smrděla jsem libově.

Kecala jsem tam s jednou slečnou, můj bývalý spolužák volal cosi jako "další pivo tady pro slečnu" (spíš pro slečny) a teklo to proudem. Z mých spolužáků vyrostli vzorní studenti a... Dobře, kecám. Parta vyhulených, vychlastaných hovad, který akorát dělaj problémy. Já benga (poldům, kdybyste nevěděli) občanku ukázala (divíte se, že po mně jí chtěli jako první?) a neřvala jsem na ně, jaký jsou to zkur... pí...

Přinesla jsem si z hospody hodně toho smradu, dali si popelník hezky přede mě, ubalili brko... A já to dejchala. Ne, nedala jsem si práska, jen mi pak bylo tak krááááásně... Jako po tom citronovým hnusu, co nám objednal pan učitel. Já byla tak krásně mimo...

Kolem jedenáctý hodiny mě neopouštěl úsměv, protože...

"Jééé ty seš můj kamarád, já tě mám tak rád, Lukáši..."
"Já tebe taky, Jirko..."

Jak nám to tam začalo moc hezky teplat. Tam bylo kurva vedro. Takovej hezkej pohled na ně, no jééé...

Ani heterákům jsem se nevyhla. Po dalších pár pivech došlo na to, čemu Enemy říká "opilecká přítulnost". Já se na nikoho nemačkala, neměla jsem náladu, akorát mi bylo trošičku zle... A několikrát za večer se ke mě namáčknul můj heterácký spolužák...

"Tak neblbni, tak mě vykuř..."

GERARDEEEEE!!!

Ostatní se velice dobře bavili, skoro celou noc, než si řekli, že půjdou ještě do jedný hospody. Na to, jak byly ztřískaný bych řekla, že tam ani nedolezli. Bylo veselo, ale kromě tý jedný holky jsem se tam s moc lidma nebavila. Takový to je, když si nemáte s nikým moc co říct, akorát s naším organizátorem jsem pokecala asi půl hodiny před odchodem a to jsem myslela, že neustojím se dívat do očí.

Ale naučila jsem se novej přípitek.

"Oči, pi*o!"

Jo, je to mnohem kratší a výhodnější než - "dívej se mi do očí, když si s tebou ťukám".

Bylo to opravdu velice přínosné. Bylo mi všechno jedno, bylo mi ukradený, v jakým sedím pajzlu a v jaký společnosti. Dokonce i to, jak mě šíleně třeští hlava a jak se moje okolí kráááásně rozplyzlo.

Myslím, že tamto prase odcházelo až poslední, ostatní šli pak do oné nejmenované putiky. Nechtěla jsem rodiče budit, tak jsem se rozhodla, že přes půl města se domotám domů. Doslovně. Musela jsem jít rychle, protože jinak bych se začala tak motat, že bych se někde natáhla. Tentokrát jsem totiž u sebe neměla nic ostrýho kromě těch blbých klíčů a kapesní nožík bych myslím neotevřela, kdyby se na mě začal sápat nějakej úchyl.

"Neboj, to zvládneš, nikde tady není žádnej úchyl, ani upír. A i kdyby, tak byste si pokecali. S tím upírem. Tak jen klid. Jdeš okolo baráků, nikde žádný křoví, odkud by mohl vyskočit. Jén klid."

Když někdo trpí samomluvou, asi to něco znamená. Nemyslíte? Já teda ne, ani v nejmenším by mě to nenapadlo.

Jsem čekala, že už naši budou spát, tak jsem se potichu vkradla domů, shodila ze sebe tím chlastem a kouřem nasáklý hadry a chystala jsem se do postele. To teplíčko taky mělo za následek, že už jsem se nemohla udržet stát dýl jak patnáct vteřin.

"Kde jsi byla tak dlouho? Měla jsi tu být v deset, víš, jakej jsme měli strach?!"

A začalo kázáníčko, trvalo to asi kolem půl hodiny, než vzteklá máti a zoufalej tatík skončili a já se konečně domotala do postele.

A všechno se začalo toooooočit a asi hodinu v kuse mi zvonilo v uších. Usnula jsem kolem třetí ráno myslím, domů jsem dorazila kolem jedný. Chtěla bych vidět, jak si poradili ti naši výhulové. xD

V deset ráno jsem byla brutálně vytažena z postele, abych povyprávěla svoje zážitky. Hlava třeštila a zbytkovej etanol udělal svoje. Ne, šavli jsem nakonec nehodila, ale blbě mi teda bylo. Se zalepenýma očima jsem to našim líčila. Nevěřili, že by taková slušná holčička jako já tolik tankovala. To víte, že jo. Pak začali zase cosi o škole a to jsem si šla znova lehnout.

Ale jednu výhodu to všechno mělo - už mě nemají za tu zakřiknutou a přecitlivělou blbku, jako tomu vždycky bylo.

Pak jsem konečně dolezla sem. Hadry mi ještě nevyvětraly z toho smradu a já chci vidět, v čem půjdu zítra do školy. Kurva, my máme angličtinu... A já.. A já mám zítra tak výjimečnej den!

Vy na Xichtknize to víte, že jo... Sice to začalo už dneska, ale což... Říkala jsem vám už, že moje jméno začíná na L? Tak jo...

Už nevím, co bych vám ještě sdělila... Jo... Bývám tady a mám pročtený snad všechny diskuze. Nad bezbřehou demencí některých diskutujících lze jen kroutit hlavou, jaký to jsou telata a hovada. Gerard je potrestá! x)

Moje gayofilie už překročila únosnou mez, ale neumím, nemůžu a nechci se toho zbavit, takže si jdu zaslintat nad pár obrázky a zkusím dohnat Enemka v úchylném tvůrčím psaní. Bude mít ze mě radost, ha! x)

Mějte se, milé děti, Gerard s vámi

Páčko
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Euphoric-Endeavor Euphoric-Endeavor | Web | 13. prosince 2009 v 16:40 | Reagovat

ou.. tak to jsi měla veselo jak tak koukám :-D to mě z toho chlastu akorát tak bolí hlava :-D a motám se i za střízliva a to tak, že mi chodník nestačí.. a ti huliči si myslí, že hulím též.. no.. já takovej abstinent.. pff.. ale je dobře, že ses aspoň trochu bavila.. já už mezi lidi nepáchnu.. dala jsem se na izolaci od okolního světa.. oh má milá sociální fóbie :-D

2 Euphoric-Endeavor Euphoric-Endeavor | Web | 15. prosince 2009 v 16:46 | Reagovat

ano :-) máš mé svolení ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama