Ana, mia, vždyť je to egal...

27. února 2010 v 13:23 | Enemy |  ANTI ANA
Ahojte, berušky. Ne, nechtěl jsem se rozčilovat a chtěl jsem se svým notebookem rozloučit v klidu. (zasvěcení ví) Ale nedá mi to... Nechci reagovat na nějaký citáty, pravidla a ostatní ehm ehm věci, kterýma pro ana zásobují internet, to vůbec. Jen mě už vytáčí do nepříčetnosti. Ne, nejsem ten, kterej o tomhle ví naprostý nic a jen rýpe. Asi už je na čase tohle publikovat...



Na začátek... Dočetl jsem se, že ve Francii je nabádání k pro ana "stylu" trestné, jako navádění k pomalé sebevraždě, nabádání k poškozování zdraví... Akorát tady nejsou pro ana blogy v rozporu se zákonem. To je fakt k pláči. Těmhle holkám by měli zakázat i Billa Kaulitze, protože jak si všímám, on je čím dál víc oblíbenější "thinspiration".


Taky bych se tomu rád zasmál. Jenže nemám čemu. Když nic jinýho, spočítám Bikímu zuby.

Anorektičky, bulimičky... Přesto nejsou všechny stejný. Obrovská vlna ortorexie, co poslední dobou lidma mává se mi taky vůbec nelíbí. To za chvíli budeme chřoupat zrníčka a nevařenou zeleninu a pojdeme na nedostatek cukrů, tuků, vápníku a živočišných bílkovin, za to vlákniny budeme mít jak nas.áno.

Hele o vegetariánech, vitariánech a podobných zase někdy příště. Tohle opravdu nespadá do jedný kategorie, jsou to úplně rozdílný věci.

Aha, ale já tady vlastně chtěl rozebírat ty PPP a proč si myslím, že o tom něco vím. Dobře, tak já se do toho tedy pustím.

Já vás chápu, pokud jste neurotický a cítíte tlak svého okolí tak mocně, že z toho ztrácíte kontrolu nad sebou. Snažíte se zavděčit, ale pořád nejste dost dokonalý a ono se to hroutí, ten stres a nároky nejdou zvládat. Potřebujete mít kontrolu aspoň nad něčím. Jídlo... Začnete hubnout, cítíte se krásnější, sebevědomější a všechno je najednou fajn. Přesto vás to ničí. Duševně jsou to muka, nejde přestat, i když chcete. Tělesně taky, je to obrovská bolest... Ale nejde to zastavit.

Na druhý straně jsou případy, který se snaží přitáhnout pozornost, být zajímavý nebo se ještě hledají a nenarazí na nic "lepšího", než je tahle komunita. Okouzluje je pocit prázdnoty, absolutní odevzdanosti a dokonalosti, a to za jakoukoliv cenu. I kdyby jim ty ideály měly zničit život. Kam se poděl pud sebezáchovy?


Chápu oba případy. Oba mají něco společného. Pomalá, bolestivá sebevražda... Jipka, psychiatrie... Oba případy potřebují pomoc, ale ne všechny si to uvědomují a brání svoje ideály zuby nehty. Někdy si to bohužel uvědomí až moc pozdě.

Já vím, jaký to je. Jsem ten první případ.

Měl jsem hodně náročnou pubertu a naši mě a moje sourozence vždycky vedli k dokonalosti a úspěchu. Z dětství jsem si přinesl nějaký hodně špatný zkušenosti, z kterých jsem se sbíral a sbírám už hodně dlouho. Ten tlak byl obrovskej a nešlo to všechno zvládat. Nikdy nebyli spokojený a já jsem si jen nechával řídit život, i když to vypadalo, že to mám na háku.

Začal jsem si tzv. obalovat nervy a v některých případech jsem třeba nežral vůbec. Váha kolísala. Přidalo se zvracení. Jedno, jestli vyvolaný mnou nebo tím stresem, obojí bylo strašnej hnus. Na jednu stranu to bylo docela fajn, na tu druhou to byly neuvěřitelný muka.
Vím, že je to divný, ale pak jsem se prostě cítil líp. Zdálo se mi, že jsem se spravil a že vypadám prostě o něco líp, i když vnitřně mi bylo mizerně i tak. Bylo to lepší, ale jen na čas.

Zkuste si žít úplně v pohodě se 43 kilama na 180 cm výšky. Žijte si s tou slabostí, bolestí, řídnoucíma vlasama, třepícíma se nehtama a někdy i... nejlepší kámoškou žiletkou.

Odporný pocity, slabost, bolest. Zvracení, který neovládáte. Vaše tělo si ho spojí se stresovýma situacema a pak... Je těžký tohle úplně skončit. Je z vás jen uzlíček nervů. Vaše tělo se sevře v jedný neuvěřitelně silný křeči, začnete dávit a hodíte šavli... Vaše tělo se zase uvolní ze sevření a... Jo. Můžete se klidně i počůrat. Když už v žaludku nic nemáte, můžete dávit i žaludeční kyseliny, proč ne...

Vůbec nevíte, co vlastně podporujete.

To je hodně sexy, drahé pro ana a pro mia. Začátky a příčiny se můžou různit, ale výsledky to má vždycky stejný. I když na psychiatrii je to úžasný... Všichni si vás všímají, starají se o vás... A musíte papkat.

Vyserte se na tlak okolí, na nějaký vzory. Tohle prostě není řešení, ale pomalá sebevražda. Každej jsme originál a nechtějme být jen něčí kopie. Neurotický uzlíčky nervů, co akorát řvou, litujou se a počítají každou kalorii nejsou zrovna okouzlující, já to znám. Možná z toho budete mít dobrej pocit vy, (ne na moc dlouho) ale vašemu okolí akorát přiděláte starosti. Věřte mi, nebude to lepší, když z vás bude jen kostra potažená kůží, která je věčně v křeči.


Nikdo vás takhle nebude mít radši, nikdo, kdo o vás nestál už dřív. Takhle roste akorát nenávist ke svýmu vlastnímu tělu a tohle za to opravdu nestojí.

Já... Je to už nějakej ten pátek. Je mi 20 let, měřím 183 cm, vážím asi 68 kilo, daří se mi normálně jíst, beru hodně léků... Mám přítele, mám kolem sebe svoje zlatíčka a už se tím prostě dál nemusím zabývat. I když mě děsí ta hranice 70 kilo... Ušel jsem velkej kus cesty.

Vím, že u některých slečen nic nezmůžu, ale... Některý mají ještě čas si to uvědomit. Tudy cesta ke štěstí a kráse a rozhodně nevede. Tohle prostě člověk sám nezvládne... Jen když si včas uvědomí, že potřebuje pomoc. Jen někdy člověk neví, jak si o ní má říct...

Myslím to dobře a nechci se hádat, jen je mi z některých pro ana a mia slečinek do pláče. Není to krásný, není to sexy, není to in...


Je přece tolik věcí, pro který se dá žít... Žít a nepřežívat, ta svazující bolest a to ostatní za to opravdu nestojí. Mít se rád někdy není na škodu.

Mějte se zlatíčka... A nezlobte.

Papa <3
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evil Deed Evil Deed | Web | 27. února 2010 v 14:11 | Reagovat

já k tomu už rozhodně nemám co říct.. já chci jíst.. a nejde to.. protože mě z nervů chytají křeče do břicha.. žeru co nejvíc můžu.. a za chvíli budu mít zase 40 kilo.. anorektičky můžou jen závidět..

2 Venom Venom | E-mail | Web | 28. února 2010 v 11:13 | Reagovat

Někdy mi přijde že ty blbky co zakládají tyhle blogy to snad nemyslí vážně a klidně normálně žerou a ze čtenářek si dělají akorát prču. Já chci do Francie!

Halt většina lidí, která se prezentuje na internetu jsou blbečkové a manipulátoři. Snažím se vyhledávat nové stránky co nejmíň. Skoro pořád narážím na pro ana, zloghotycké a "emařské" blogy o pravidlech. Napsal jsi to pěkně... nezbývá než doufat že si to některá slečna přečte a třeba si zachrání i zdraví.

3 Hesteth Azees Hesteth Azees | Web | 1. března 2010 v 16:55 | Reagovat

Překrásně sformulovaný text, za to respekt. Je to fakt, že nad některými stránkami a názory zůstává rozum stát. Je taky trochu děsivé  si s někým nějakou dobu psát (popř. se s ním vídat) a najednou prásk, aha, ona teď taky >>drží dietu<<. (Nějak mi to jejich anorektické názvosloví nejde do úst, abych tak řekla.)

4 Redmoony Redmoony | E-mail | 1. března 2010 v 23:30 | Reagovat

No, pořád je myslím lepší být baculatější a vcelku v pohodě, než aby to potom skončilo takhle... A ve většině případů jen kvůli ideálu krásy, kterej vlastně vůbec krásnej není...

5 Anisha Anisha | 20. února 2011 v 14:31 | Reagovat

Krásně napsané.. taky jsem teď měla těžké období po rozchodu, ex mi říkal že jsem hezčí hubenější a po rozchodu mi v hlavě vznikl problém.. Jedla jsem max. 800Kcal za den, ale pak už jsem přestávala zvládat svoje koníčky.. Teď jsem konečně začala jíst, ikdyž mě děsí jak moje váha jde nahoru, nesmím přestat.. ten strach je pořád v mé hlavě..

6 Ellanie Ellanie | 4. května 2011 v 23:55 | Reagovat

Hezky sepsáno ... Takže (bývalý) bulimik,ano?
Aspoň,že sis to uvědomil dřív,než tě to zabilo ... S SI máš pravděpodobně taky zkušenosti,což?

7 Cady &  Enemy Cady & Enemy | Web | 6. června 2011 v 19:50 | Reagovat

[6]:Z velké části bývalý. I tak mám pocit, že nemám ještě úplně vyhráno, někde to v té hlavě pořád je... Mám spoustu dalších psychických problémů a navštěvuju několik let i  psychiatra a psychologa.
V článku se zmiňuju o "kámošce žiletce", takže jo. Cokoliv ostrého mi "dobře" posloužilo. Včetně tatérské jehly a piercingu. Narozdíl od nějakého řezání nebo pálení... aspoň nezbyde jizva, ale něco hezkého. Troufám si sám sebe nazývat masochistou, protože určité druhy bolesti (i té duševní) mi do jisté míry dělají dobře. Ale nic se nemá přehánět...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama