Ejááá...

31. března 2010 v 19:35 | Cady |  Cady
av
Nazdárek boubelátka... Promiňte mi ten inteligentní titulek, ale zrovna si procházím obdobím, kdy bych nejradši ze všeho byla chlap. Nejlíp emař a gay. Tady je nehorázná zima a to nejen venku. Kdybych byla teplej emař, mohla bych se přidat k těm v prváku a hned by bylo vedro na celý škole! :D Ta je ale pořád tak "trapně hetero"... 



Ano, heterosexualita mi nevyhovuje a již jsem tak gayofilně zblblá, že si dovedu představit jen dva kluky nebo dvě holky. Dobře, kluka a holku taky za předpokladu, že já jsem ten kluk. Muheh...

Je to nutná obrana vůči dění na naší škole. Cestou po školní chodbě na další hodinu najdete nejméně tři - čtyři heterosexuální páry, co se blbě hihňaj, pak chvíle ticha doprovázená hlasitým mlaskáním a tak nějak pořád dokolečka. Fujtajbl. Teplající emáky už nevídám skoro vůbec a doufám, že nás, co nejedeme na turistický kurz šoupnou k nim. V tu chvíli zemřu na dehydrataci následkem uslintání. :D 

Jako bys mi nestačil ty, ta gerardovská napodobenino provokativně sedící přes uličku!

Ještě někdo další, kdo by se nechal poslintat a znásilnit? Já budu vážně hodná, tuli tuli...  A nehlašte se všichni! Do pelíšku se mi vejdete tak maximálně tři!

Hmm tři... Jak že se jmenovalo to yaoi, nad kterým jsem minule slintala? :D 

y
Rozkošné ♥

Nevadí děcka, já si vzpomenu. Pro změnu cosi antikoncepčního.

Rodiče chystají výlet na Moravu. O Velikonocích běžně nejezdíme, ale máti si postavila hlavu, že prostě musíme a fertig. Asi se chce pochlubit naším novým autem. Není to tak dávno, co toho našeho červenýho broučínka sešrotovali na placku. Přiznám se, že jsem ho oplakávala a ještě teď se mi po něm stýská. Ty tmavě modrý barvy já prostě nemusím, zimááá...

Chčije a chčije a navíc ještě fouká. Inteligentně jsem si vzala tenkou bundu a pod to jen mikinu s tričkem bez rukávů. Čtrvthodina čekání na autobus nekonečná. Dorazila jsem domů a už jsem se musela zapojit do úklidu. Máti chce mít všechno v pořádku, dokud nevyjedeme. Mě se vůbec nikam nechce...

Babička prodala byt a nastěhovala se k tetě do baráku. Nelíbí se mi vidina mačkat se ještě s dalšími X lidmi (mamka, tatík, ségra, teta, strejda, babička, sestřenice, její dcerka, její syn, její přítel, druhá sestřenice... a pes) v tom malým baráku pět dní a být pořád ve střehu, aby mi moje sestřenka nic nevyhodila nebo nezničila. Pak mě totiž babička sprdne, že na Šárinku řvu a budu špatná já. Ostatně jako vždycky... Nasrala mě tím loni, proč by si to letos měla odpustit?!

Nechci s našima nikam jet. My se poslední dobou akorát tak hádáme. Stačí prostě sebemenší blbost a už je to... Včera ráno jsem málem schytala pár facek, protože se mi nechtělo vstávat na školní akci a vymýšlela jsem si trapný výmluvy. Ono se to diví, že nechci na školní akci, která měla být původně dnem volna, ale volno jen pod tou podmínkou, že budeme mít omluvenku od doktora. Takže vlastně žádný volno...

Oni dělají jako že nic, ale mě se to dotklo. Slýchám to každej den, když si myslí, že je neslyším. Jsem zdechlá, blbá a nedokážu se o sebe postarat. Jsem přítěž už tím, že jsem se vůbec narodila a trapná tím, že vůbec dýchám. Umí se bavit akorát o škole a všechny moje názory nebo cokoliv, co se mě týká, je špatný a divný.

Vždycky jsem vybočovala z řady, ale jim se to nelíbilo. Nikdy ale na mě nebyli takoví jako teď. Když už mi vyhrožujou tím zmlácením a pak ohromně moc chtějí, abych s nimi někam jela je už moc...

Po týhle hádce jsem jela se spolužákama na bowling a byly to úžasný dvě hodiny. V autě jsem zadržovala slzy a na bowlingu jsem zase řvala smíchy. Přijela jsem domů a pak jsme mlčeli opět. Teď dělají, jako by se nic nestalo a jako že jsme šťastná rodinka. Jako by mě to snad nebolelo nebo co...

Hrozně jsem se těšila i přeze všechno na babičku a na to skoro čerstvý miminko od sestřenky, ale vypadá to, že si vyberu druhou alternativu. Ta přicházela v úvahu, kdy jsem prostě "náhodou" ztratila klíče. Já opravdu nevěděla, kde jsou, ale nehledala jsem je. Doufala jsem, že mě ještě rádi nechají doma hlídat barák, ale nejspíš ne, když už klíčky jsou na světě... Asi budu muset jet.

Doufám, že do toho nakonec něco vleze a my nepojedeme. Na jednu stranu moc chci, ale na druhou... Zase slyším, jak mě mamka pomlouvá, jak jsem nemožná a k ničemu, že se vůbec neučím, že nikdy neseženu práci a doma jsem naprosto zbytečná, navíc úplně divná, zdechlá a blbá. Vždycky se to snažím nějak přežit, ale... Když už se můžu zbavit rodičů na nějakej čas, chci, aby vypadli a já byla sama bez nich. Bylo by to neuvěřitelných pár dní pohody s rodičema v nějaký prdeli stovky kilometrů ode mě. Nemůžu je ani slyšet a máti hlas je mi protivnej natolik, že ho už ani nemůžu poslouchat...

Taky by to byla skvělá příležitost jak jim ukázat, že se o sebe dokážu postarat naprosto samostatně a že je nepotřebuju mít neustále za zadkem.

Užila bych si spousty teplých obrázků a videí 
Byl by doma naprostej klid a ticho
Kromě řvoucí hudby v podobě Tokiáků, Chemiků, Linkinů a Rámusů
Mohla bych házet hlavou do rytmu basů a bubnů a pařit po celým bytě
Mohla bych si žrát kdy chci, co chci a jak chci
Mohla bych chodit spát, kdy chci
Mohla bych mýt nádobí, kdy chci
Mohla bych se dívat na co chci, kdykoliv chci
Mohla bych si ty yaoi videa pouštět pěkně nahlas
Mohla bych zatemnit celej kurevsky prosvětlenej barák
Mohla bych si sem šoupnout vás a provádět různé orgie
Mohla bych vychlastat všechny Jelziny a piva, co doma máme
Mohla bych si sama najednou sežrat dvě rozmražený pizzy z mikrovlnky
Mohla bych se čvachtat v bublinkový koupeli klidně dvě hodiny v kuse
Mohla bych spát v ložnici rodičů
Mohla bych....

...toho dělat spoustu, pokud bych zůstala úplně sama doma. 

20446_1246508003459_1252186665_30913840_2303035_n

Ale nějak jsem to nedomyslela.

Budu si muset sama vařit
Budu si po sobě muset uklízet
Budu si muset po sobě mýt nádobí
Budu si muset chodit nakupovat
Budu si muset kupovat sama čerstvý křupavý rohlíky (což znamená vstávat kolem osmý ráno)
Budu v tomhle velkým baráku úplně sama spát

V jednom ze článků jsem už psala, jak to u nás je. Když jdu spát tak před půlnocí a povede se mi usnout, pravidelně mě probudí zvláštní zvuky ze sklepa a z horního bytu, případně půdy. Tatík to přisuzuje průvanu a mizerně udělané izolaci, já "paranormálně založená" mám na mysli duchy a strašidla. Bezmezně v ně věřím. Věřím též ve vandaly a úchyly, kteří by to tady mohli přepadnout a mě znásilnit. (ha, aby dřív nezdrhli!) Uznávám  též, že moje představivost někdy nezná mezí a díky ní jsem se leckdy dostala do pěknýho svrabu a propásla pár příležitostí... Ale...

Měla bych si tohle nechat ujít? Konečně pár dní poprvé bez rodičů sama doma, kde bych já byla pánem? Potřebuju si odpočinout, jinak je co nejdřív pošlu do prdele a poženu je svinským krokem... Možná mi bude smutno, ale já jsem silná holka. 

Poslat do prdele tohle všechno. Prošla jsem si malou krizí, kdy jsem bojkotovala naprosto všechno a všechny a bylo mi smutno nesnesitelným způsobem. Odmítala jsem cokoliv a ve škole to bylo ještě horší.

Víte, já jsem pořád doma, ven nechodím a kamarádů mám v reálným světě poskrovnu. Moc jsem se chtěla vytrhnout z týhle odporný reality aspoň nějakým způsobem a nevyšlo to. Chtěla jsem na koncert Tokio Hotel a naši mě nepustili, vymysleli si stovky výmluv proč ne a ještě se mi vysmáli. O důvod víc, proč je poslat do prdele a ještě dál...

Akorát se mi smějou, když řeknu, že mám ráda tu a tu skupinu a že jejich texty a hudba pro mě něco znamenají. Prý mě to po pubertě přejde a pak to zase bude dobrý. Ne, nebude to dobrý. Když mi brání, abych se vytrhla z tohohle světa aspoň nějak a dělala něco, co mi pomáhá a nepovolujou mi ani jedinou volnočasovou aktivitu kvůli škole, tak na ně seru!

Moje třídní psala jakýsi posudek a pošle mě s tím do... pedagogicko - psychologický poradny. Jako hlavní důvody uvádí nekomunikativnost a nezapojování se do kolektivu. Řešila to se mnou dlouho a nakonec jsem jí ten posudek odkývala, už jsem na to neměla sílu.

Já jsem vždycky byla sama a nikdy jsem si nestěžovala. Svoje povinnosti jsem plnila a nepotřebovala jsem k tomu ostatní lidi, tedy alespoň u některých. Ve společnosti se cítím někdy dost sešněrovaná a sledovaná a bohužel mi pořád ještě záleží na tom, co si oni o mě myslí. To je asi kamenem úrazu. Já vím, že ty lidi to se mnou myslí dobře, ale oni nechápou, že mě je dobře takhle...

Připomíná mi to tatínka.

"Jsi holka, měla by sis udržovat nějakej pořádek, chodit ven mezi lidi, oblíkat se jako holka, nemluvit sprostě..." "To jsou jen předsudky" "Zase meleš ty svoje kraviny"

A tady ty naše debaty končí. Měla bych si najít kluka, mít děti a držet klapačku. Měla bych si udělat školu a pracovat. To je přesně to, co nechci, já chci nějak žít a podle svýho, jenže...

Víte co, je to moc složitý, já se v tom nebudu hnípat...

0ca0e927ab2af95eea49793b6884582e


Naši se mě vždycky ptají, co ve škole. Ve zkratce... 

Máme novýho matikáře a vedu si u něj docela dobře.  Motivaci mám velkou, chci příští rok k maturitě a vypadnout z tohohle ústavu. Ten chlápek je divnej. Každej den má jinej oblek, kravatu a košili. Dneska si asi omylem vzal pyžamko. Jak nám všechno hláskuje se mi zdá divné a vyslovování některých písmen poněkud teplé. Dokud mě nebude chtít nechat propadnout, rozhodnu se s ním dál vycházet.

Pokud totiž projdu, dostanu k úspěšnému absolvování třeťáku a vstupu do maturitního ročníku novej notebook místo týhle starý kraksny. Hrozně tomu řve větrák a navíc je to nepřenosný. Dovolené bez internetu jsou pro mě utrpením a Web'n'Walk mám v mobilu zablokován. Já umřuuu...

Já to tam tak nenávidím... Přijdou na mě návaly, kdy se mi chce řvát a nevím ani pořádně proč. Většinou je to tak ve škole a málem mě to sejme. Ještě že mám svůj temnej koutek, chodbu, kde se můžu jaksi uklidnit a zase předstírat, že je všechno v pořádku.

Ve škole je akorát zima, kravál, prach a nedá se tam přemýšlet. Straší mě maturita z matiky - už předem vím, že jí neudělám. Písemku možná s odřenýma ušima, ale ústní zkoušení ani náhodou, já jim na to seru. Proč si nemůžeme vybrat kurva? V tý škole je tak nehoráznej bordel co se týče všeho...

A navíc jsem deprimovaná ještě z další věci... Mám samý "blonďatý" gerardovský plakáty... Kde bych mohla sehnat nějakej, kde má Gee černý vlasy? O_o Jo to bych asi nesměla kupovat Bravíčko, kde na mě z titulky blbě čumí Hannah Pomotaná (miluju ten výraz :D) a uvnitř plakáty disney příšeř. Gerard nás chraň od všeho zlého a růžového...

Teda ale nemusí to být Dominičky poradna, to je terno. :D

Tak jsme se zasmáli a zase back to reality...

Je mi zle. Asi jako každej měsíc, když se modlím za to, abych byla chlap. Snad zítra nikam nepojedeme, když mě zrovna chytá ouchylná. A za to můžete vy, za to může to teplo všude kolem! Okay, můžu si za to sama. Moc chci být s váma a doufám, že se mi to splní...

Do prkýnka, měla bych psát častěji, pak z toho vznikají takový nechutný slohy.

Loučím se, mějte se bloucíí...

Čágo :-*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Venom Venom | E-mail | Web | 31. března 2010 v 19:57 | Reagovat

Ty mi mluvíš z duše každým písmenkem.. bylo by super, zatemnit barák, nechat ho otřásat se v základech pod decibely temné hudby, bejt dvě hodiny ve vaně a pořádat orgie :-D jinak s tou školou je to koukám velmi podobné. A blonďatých plakátů je halt nejvíc, vůbec za to nemůže komerce "emo" stylu. Halt si musím vystačit s gigovou složkou My Chem, kde je černovlasejch a frerardovskejch fotek jak nasráno. Hmmm mám náladu pustit si nějaké yaoi tak kurevsky nahlas, aby z toho měli něco i drazí sousedi :DDD

2 Hesteth Azees Hesteth Azees | Web | 1. dubna 2010 v 0:07 | Reagovat

Musím za sebe říct, že tenhle pro-homosexuální syndrom mám taky, ale kdo se může divit, s těmi zástupy oslintávajících se heterosexuálních dvojic a mlaskajícími páry strategicky rozmístěnými po škole, ulicích i mhd?
Jak tak čtu Tvůj článek, jsem čím dál víc ráda za svoje rodiče, a Tobě přeju nadhled a hodně síly, kterou ovšem zjevně máš.
A pouštění yaoi nahlas... O tom asi radši pomlčím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama