A já sprostá...

13. června 2010 v 14:45 | Cady |  Cady
Toomuchyaoi

Čuste bobani. Toť moje profilová fotka na Facebooku, kterou jsem tam včerejškem umístila. Včerejšek stál za vyližpolevu. A já blbá (po slovensky = sprostá) naletěla...



Můžete mi říct, co zrovna já dělám na seznamkách?! Vždyť přece říkávám, že samota mi vyhovuje a nikoho nepotřebuju... Byly časy, kdy jsem si zakládala profily opravdu všude a teď se na ně vracím. Neměla jsem to dělat...

Odpovídala jsem na spoustu opravdu milých vzkazů (bez ironie) a moc hezky jsem si s pár lidmi popovídala. Jsem člověk poněkud plachého ražení a kontakty příliš nevyhledávám, ale to neznamená, že chci být pořád jen sama. Přišlo mi pár nabídek na seznámení a opravdu jsem několika sympatickým klukům odepsala, že proč ne, že třeba časem...

S jedním jsem se po internetu znala sice ne moc dlouho, ale pokec byl skutečně sympatický. Nakonec jsme se nějak domluvili a vyměnili si čísla, což bylo v pohodě. Neměla jsem pak ani pomyšlení na to, že by se mi skutečně mohl ozvat a něco po mě chtít.

Včera mi uprostřed filmu zazvonil telefon, jestli se nechci sejít. Chvíli jsem se vykrucovala, opravdu jsem neměla náladu, ale nakonec jsem se nechala překecat. Nebyla jsem z toho nějak nadšená, že mi někdo ruší odpolední relax, ale mohla to být taky příjemná změna... Vlítla jsem do pokoje, navlíkla na sebe nějaké přijatelné hadry a namalovala jsem si na xicht obličej. Dostala jsem ještě přednášku od maminky "co kluci v tomhle věku chtějí" a pak jsem přestala nervozitou vnímat úplně. Zbývalo asi deset minut do naší schůzky a já jsem vyběhla z domu...

Příšerně chcalo...

U restaurace jsem čekala asi čtvrt hodiny, než přijelo takový nablýskaný fáro a v něm seděl on. Na pohled byl opravdu sympatičtější, než na fotce. Kluk, s kterým jsem se sešla kdysi předtím, vypadal úplně jinak, ale tenhle... No nebyl špatnej... 

Jak blbá jsem potom porušila hned první slib, který jsem dala mamce před odchodem - já kráva mu sedla do auta... Co byste chtěli, byla šílená průtrž. Myslela jsem, že zajdeme na pizzu, ale to se nekonalo. Mladej pán zajel dál na parkoviště a tam...

Začali jsme si povídat a hrála pěkná, příjemná muzika. Jako malá jsem milovala písničky od Michaela Jacksona. Po Billie Jean a Dangerous přicházeli pomalejší a pomalejší songy, z čehož jsem měla tak trošku nervy. Tušila jsem v tom záměr. 


Nakonec jsem nebyla daleko od pravdy.

Nabídl mi pití, cigaretu a povídali jsme si. Povídali... Příjemně, tak nějak o všem - muzika, zájmy, kamarádi, škola... a sklouzlo to ke vztahům a ani tady to pořád nebylo špatný, i když mě někdy dělá problém o tom mluvit. Byla jsem pořád tak vynervená...

Po chvíli jsem měla ruku kolem ramen, tou druhou mi jezdil po stehně. Prd platný mi bylo před ním uhýbat. Škemral o pusu, potom se chtěl líbat a přišlo mu hrozně divný, že já prostě NECHCI, že je to na mě rychle...

Každý dvě minuty opakoval "a já myslel, že se budeme aspoň líbat..." "Kdybys se mnou chtěla spát, tak já nemám nic proti", "Neblbni, takhle promrháš mládí", "Nestyď se"... Vysmíval se mi do xichtu.

Já na první schůzce dostala maximálně tak letmou pusu na rty a objetí a ne víc. Já neměla potřebu spěchat a oni taky ne. A tentokrát jsem narazila na takový nadržený hovado...  Odpovězte mi popravdě - co je nenormálního na tom, že nechci nikam spěchat s člověkem, kterého znám od vidění sotva pár minut a komu vlastně tak úplně nevěřím?! Já naivka doufala v přátelský povídání, nehledě na tom, že dotyčnej není můj typ, ale chtěla jsem to zkusit...

Rozhlížela jsem se okolo a chtěla co nejdřív vypadnout. Kdyby to auto zamkl, tak jsem opravdu, ale opravdu v prdeli.

Osahávat mě nepřestával, i když jsem nechtěla... Tlačil mě do toho pořád, vysmíval se mojí nervozitě, mým vztahům, mým zkušenostem a že bez citů a důvěry nechci nic. Co je tak směšnýho na tom, že nechci skočit na špek prvnímu blbečkovi, ke kterýmu nic necítím a kterýho vlastně neznám?! Byla jsem zatlačená do kouta, já se svojí plachou povahou...

Rozebírat s ním moje vztahy - NE. Měla jsem pár kluků, ale především na dálku. Když jsme se viděli, bylo to jen jednou za čas. Zašli jsme ven, na pizzu, drželi jsme se za ruku, líbali, pomazlili se a pak zase pánové odjeli a já tu zůstala sama. Nic moc se nedělo a já toho ani nelituju, byly to krásný chvíle. Nebyly to vztahy, kde sex byl až na prvním místě, já si nepustím k tělu jen tak někoho. Nestihla jsem je ani pořádně poznat, škoda. Bylo to převážně o psaní si, volání - jo panečku, v těch našich rozhovorech se odehrálo naprosto všechno...

Ne, nestydím se za to, že toho mám skoro ve 20ti za sebou tak málo. Jsem šťastná, že jsem o panenství nepřišla s prvním nadrženým hovadem nebo s klukem, kterého jsem skoro neznala. Po tomhle zážitku nejspíš budu stará panna, protože je mi z toho kluka na zblití...

Co jsem svým klukům dělala nebo nedělala, mu může být u prdele, s ním nebudu dělat ani to. Může mu být u prdele moje promrhaný mládí. Nemám mozek jen na to, abych myslela na šukání s prvním hovadem, který si řekne, tak zoufalá nejsem. Mám přece jen nějakou svojí hrdost na to, abych jak nějaká coura souhlasila s každou nabídkou od nějakýho pokurvenýho úchyla. Tahle schůzka skončila naprostým fiaskem...

Doufala jsem v kamarádství, možná pak víc, kdyby přeskočila jiskra... Není můj typ a pochybuju, že po tomhle ještě bude. Ani ne po hodině jsem se sebrala a šla domů, totálně znechucená a zneužitá... Jsem hrozně naivní. Narazila jsem na blbečka, který myslí žaludem.

Můžete se mi zasmát jako naši. S mamkou jsem to probrala potom o samotě celkem v pohodě, tatík si dělal prdel, že jejich holčičce nevyšlo rande. Jak jsem si v tu chvíli nadávala a jak jsem se cítila, mu pochopitelně bylo u patřičných míst. Nejsem zvyklá na takovou rychlost a nikdy bych nesvolila k prasárnám hned na první schůzce, na to potřebuju tu osobu pořádně poznat a mít k ní vztah... Já vlastně nic takovýho nikdy nemusela řešit, protože kluci na mě nikdy netlačili a najednou...

Je to vážně tak směšný?!

Je mi z toho smutně a ke zblití. Seděla jsem u PC dlouho do noci a pořád mi to vrtalo hlavou. Šla jsem spát a přehrávala se mi pořád dokola jedna krásná, zato velmi neslušná scéna.... Moje představy jsou přece jen trochu jiný, než realita. Co si dovolím ve snech, bych ve skutečnosti třeba vůbec neudělala... Jsem sice (velice gayofilní a yaoistické) prase, ale ne až takové...

Všichni kluci nejsou takový prasata a nemají místo mozku sračky, to netvrdím... Mám na výběr, výhoda bisexuála... Jestli zase přistanu u nějakýho nadrženýho hovada, potom se radši uchýlím k něžný slečně, která by mě hned na první schůzce nechtěla znásilnit... A když ani to ne, potom si budu muset vystačit sama.

Jako vždycky. Ještě 14 dní a pak končím. Vypadnu z toho odporného ústavu jménem škola, ponořím se doma do nějaké pěkné knížky nebo povídky a nebudu se nabízet jako kus masa. Přesně, jako to dělají moje spolužačky, některé kamarádky a předčasně dospělý dětičky... O letních láskách si budu zase jen číst a možná se polituju, že jsem pořád sama a že si jedna osoba nevšímá toho, jak moc jí mám ráda.

Budou to prázdniny tradiční, stejný jako každej rok. Dva sladký měsíce, kdy ze mě sklerotická učitelka přestane dělat debila, kdy nás nebudou testovat na alkohol a kdy se nebudu koukat na hetero páry lezoucí po sobě a ocicmávající se na školní chodbě. V příštím školním roce (jestli mě paní učitelka nechá se tam doplazit) budu v maturitním ročníku a tímto oficiálně pošlu svojí školu do prdele. ALELUJA!

Uvidíme, děcka. Hrozí mi totiž propadnutí ze stavitelství. Kvůli jedný jediný kuli, kterou mám neopravenou. Z PRVNÍHO POLOLETÍ! Nervy pracují, takže jdu přemoci svou lenost a znechucenost a půjdu se na to ještě podívat. Dokoukám pak ten film ze včerejška a bude. Jáma a kyvadlo, tutununu.

Mějte se a hlavně mi tu nezdechněte vedrem

Pápá
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venom Venom | E-mail | Web | 13. června 2010 v 15:28 | Reagovat

Ježíš tuhle písničku si furt teď broukám... já to přivolala :D no hele nedělej si z toho nic. Sama říkáš že na tohle nejsi zvyklá, že ti ostatní přemýšlejí mozkem a ne rozkrokem. Takže nakonec bude opravdu většina těch rozumných, jenom jsou holt nesmělejší a málo se projevují. Jen si nejsem jistá těma slečnama - všechny taky nejsou tak svaté :D

2 Evil Evil | Web | 13. června 2010 v 18:03 | Reagovat

nemám slov.. stejně tak, jako si někdo myslí, že psaný slova musí být nutně při první schůzce naplněny.. debilita na entou.. nikdy jsem nebyla taková a nikdy nebudu.. ani jsem to vlastně nezažila.. tohle může napadnout jedině.. kluka.. nevím, co je špatnýho na popovídání si, procházet se po parku.. a pak se zase v klidu rozejít a uchovat si krásný vzpomínky.. netuším, co je na tom tak těžkýho.. nic víc nechci.. stejně jako ty.. a kdybych měla narazit na takový hovado (třeba jako Míra, co mě na první fotce, slíkal :D) tak bych zdrhala a ještě mu na rozloučenou nastříkala slzák do očí :-D

3 Cady &  Enemy Cady & Enemy | Web | 14. června 2010 v 13:22 | Reagovat

...a taky nemůžu rozdýchat, že jsem byla ponížena na pouhý objekt nadržených potřeb jednoho hovada. :-D

[1]: Prostě nemám ráda důvěrnosti od úplně cizích lidí a nesnáším, když na mě někdo příliš spěchá. Ono by mi ale nevadilo, kdyby někteří jedinci z těch nesmělých byli někdy trošku smělejší. :D
Některé holky jsou jistě úchylnější než kluci, ale nevím přesně jak to chodí, ještě jsem žádnou "neměla" :D Bohužel

[2]: S tímhle klukem jsem si psala čistě přátelsky a vidíš, jak to dopadlo. S mými ex jsem si psala velmi nemravně a jak to dopadlo, víš taky. To si jeden nevybere :D
Pro jistotu ještě nakopat rozkrok, nadrženost by přešla během pár nanosekund :D

4 Ms. Scriptum Ms. Scriptum | Web | 21. června 2010 v 22:05 | Reagovat

Pepřákem do ksichtu, kolenem do koulí..
To hodně pomáhá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama