Zlomená odchází středem...

22. června 2010 v 14:05 | Cady |  Cady
lawliet
Ahojte děcka. Než se pustíme do nějakého jiného, zajímavého a smysluplného článku (je tu jeden, na který se obzvlášť těším), tak vás zase zásobuji něčím absolutně trapným z mého života. Necítím se dobře a potřebuju se vypovídat, jsem úplně sevřená a rozbolavělá...



Všichni moji známí si procházejí takovým celkem divným obdobím - a ani já nejsem vyjímkou. Jsem neviditelná a moje existence nedává smysl. Lidi na mě serou a jsem akorát všem na obtíž, sama za sebe. Nejsem už schopná bojovat, můžu se jen vzdát...

Uzavírají se známky na konci školního roku a já jsem si hrozně věřila, že to dokážu, projdu do čtvrťáku a nakopu všem učitelům prdel. Příští rok jsem už mohla maturovat. Nebýt mýho mizernýho zdravotního stavu, mohla jsem klidně odmaturovat už teď a mít to konečně za sebou. Osud mi nepřeje...

Byla jsem asi ve čtvrtek nebo pátek zkoušená z fyziky a věřím, že jsem to dala. Moc jsem se neučila, ale něco jsem řekla. Na chemii jsem celkem excelovala a matika mi vyšla skoro sama. Geodézie byla bez problémů. Chybělo mi jen stavitelství a geometrie.

Žel Gerardovi, nevyšlo to. Geometrii jsem měla téměř hotovou, vyšly mi obě opravné písemky a já se dmula radostí, že jsem to konečně dala a že na mě paní učitelka bude velice pyšná. Nuže, pyšná opravdu nebyla... Vybafla na mě, kde mám výkresy. Jaký výkresy kurva? Jo ty co dělali moji kolegové, když jsem psala písemku. Řekla jsem tedy, že nemám zadaní a jestli by mi ho prosím pěkně nedala.

Nedala. Ani když jsem se ptala postopadesátéprvní. Sprdla mě a dala mi horší známku.

Prý u ní neprojdu.

Inu, zkoušela jsem stavitelství. Psala jsem ve čtvrtek opravnou písemku ze zemních prací. Ano, uznávám, že jsem neměla dopodrobna rozpracované všechny odpovědi, ale neměla jsem prázdnej papír, učila jsem se podle osnov...

Měla jsem psát ještě další písemku, ale poslala mě pryč, že tohle nemá cenu.

A tak moje šance poslala do prdele...

Včera jsem se na moje známky byla zeptat ještě s tatínkem. Taky nechápe, proč s průměrem 3,6 a žádnou pětkou mě nechce nechat projít. Celá rodina z toho chytala nervy a vylívala si to na mě. Tatínek se mě rozhodl podpořit a dělat mi psychickou oporu, jinak bych se sesypala...

Paní učitelku jsme odchytili u sborovny a tatínek se jí slušně zeptal. Dále už slušná slova nestačila...

"Já dělám známku za celej rok, takže jestli si myslíš, že tě  s těma pětkama (mám tam jednu) z prvního pololetí nechám projít, tak se pleteš. Říkala jsem ti to snad pořád, ty máš snad potíže s chápáním... Pak si sem přivedeš tatínka a myslíš si, že to bude v pořádku, ale to ne. Jsi dospělá holka, to s tebou bude tatínek chodit i do práce?! Leda že bych tě vyzkoušela z CELÝHO PRVNÍHO POLOLETÍ a kdybys to dala na 4, tak možná, ale nemysli si, že když odcházím, tak ti to jen tak daruju..."

Řvala na mě před ním, lidi procházeli okolo a táta mlčel. Zbývalo pět minut do začátku hodiny a já uměla z prvního pololetí stěží jen dvě látky... Vyzkoušet jsem se nenechala, mám to tedy jistý. Táta mě přemlouval, abych to třeba jen zkusila, ale to už jsem stála u vrat a řvala jak hysterka, už jsem prostě chtěla pryč, já to nedávala...

TO NENÍ FÉR!!! Já se tohle pololetí tak snažila a... ne že bych nevěděla, že lidi od nás psali opravný písemky z 1. pololetí, ale já jsem jednu psala už v lednu. Tu písemku, kterou mi neuznala jako opravu a nikde jí nemá a stejně mi to určitě nevyšlo. Já si kurva ještě pamatuju ty otázky a prý jsem to nepsala, nebo mi to neuznala :'-(

Nepotopila jsem se já, potopili mě oni :'-(

Jela jsem pak s tatíkem k psycholožce a na zkoušení jsem se vysrala. Nemělo by to cenu.

Neudržela jsem se a začala jsem brečet naplno i tam u ní. Tatík tam seděl se mnou a já se úplně dusila... Bylo mi zle, není to fér, není!

Mluvili jsme o možných řešeních a napadlo nás jich pár. Uvažuju o přerušení studia a hledání nějaké práce, přestup nebo si udělat nějaký jazykový kurs. Hlavně ale vydržet ještě na téhle škole, dokud se neuvidí, na čem jsem a pak kdyžtak podat žádost o přerušení nebo přestup. Nestojí mi to za tyhle nervy. Možná moje příprava nebyla dostatečná a kdybych se víc učila, možná by to bylo bez problémů, ale takhle jsem jen uzlíček nervů, co se akorát klepe, co bude zítra...

Kde jsou moje dětský sny o kariéře učitelky?! Já bych ty hajzlíky nenáviděla, stejně jako by oni nenáviděli mě a navíc bych musela být denně mezi spoustu lidí, což já taky nějak nemusím. Vzpomněla jsem si na tu pííííííííííííííííí a hned mě to přešlo, já a učitelka...

Taky bych mohla zauvažovat o psaní, třeba by mi něco otiskli! (třeba parte! hh) Možná ještě nějakou brigádu, abych si vydělala koruny navíc...  Něco dělat...

Hledáme školu, kde bych se mohla uchytit. Uvažuju o sociálním právu a mohlo by to vyjít. Nastoupila bych rovnou do třeťáku a problém by byl vyřešen. Uvažuju o tom, vypadá to lákavě a navíc  by mě to bavilo - společenský vědy a tak x)

Psycholožka mi zase o něco zvedla sebevědomí a pochválila mě. Mluvila i s tatíkem a celkem mě překvapilo, že i on na mě vidí nějaký pozitivní věci. Zahřálo mě to na duši, na chvilku...

Ještě jsem se potřebovala vrátit do školy a opět s tatínkem. Potřebovala jsem vyřídit to zkurvený zadání na geometrii, aby mě nechala projít. Kdybych to měla, prošla by bez problémů a jak jsem řekla psycholožce, ona je jedna z mála učitelů, kterým já věřím a kterým se třeba i svěřím.

UŽ TO NEPLATÍ!

Taky mě seřvala. Ať laskavě potáhnu ke kolegům a zadání si vyzvednu. Já jsem potřebovala zase hned vypadnout, jen tohle vyřídit a i to mi znemožnila...

Dozvěděla jsem se pár stížností i od dalších učitelů, protože často chybím, jsem málo zkoušená a VŮŮŮŮŮBEC se nesnažím. Navíc moje stížnost na pětku ze stav nebrala vůbec v úvahu a taktéž - nemůžešsepořádspoléhatnatatínkakoliktisakraje...

Někteří učitelé se nade mnou opravdu, ale opravdu neslitují...

Domů jsem přišla vyklepaná a uřvaná, roztekl se mi kompletně celej namalovanej xicht a nebralo to konce. Já myslela, že nejsem tak špatná, že nejsem tak k ničemu a že něco dokážu, ale není to pravda... Už ty nervy nezvládám, mám dost...

Jestli neprojdu, odcházím ze školy. Jestli projdu, možná tam zůstanu. Nestojí mi to ale za ty nervy. Nemůžu spát a je mi špatně a navíc naši ještě do toho...

Málo jsem se snažila, málo jsem se učila, mám se jít vyučit a na škole nemám co dělat. Po vyhysterčení jsme došli k rozumným řešením.

Tak jako tak, další školu by mi museli platit a byla by to pro ně zátěž. Nechci pořád poslouchat, jaká jsem zbytečná a neschopná, protože nemám ani maturitu, ani práci a že jsem celá na sesypání a totálně zbytečná a nevím co ještě. Uvidím, jak to dopadne...

Dneska jsme se jeli s našima místo školy (já bych tam nedolezla) podívat tam, kde bych se případně uchytila. Sociální právo... Jazykovka... Ano, ráda bych. Uvidím. Naši jsou s tím beztak už smíření, já ještě pořád ne.

Někdy mám pocit, že si tu podporu ani lásku nezasloužím, ale vím že jí potřebuju. Snad někdy se někde uchytím a budu se moct prohlásit za studovanou, svéprávnou a samostatnou osobu a třeba mě jednou někdo bude milovat.

Mějte se pusy

Čáo
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 scary scary | Web | 22. června 2010 v 19:07 | Reagovat

Já tě Cady chápu , taky jsem měla takové problémy , sesypla jsem se z toho . Naštěstí jsme měli z Matiky rozumnou učitelku která se mi snažila pomoct . Tebe podpořili rodiče ale já s nima skoro nemluvím .... protže oni by ve mě umocnili pocit neschopnosti ...
Jdu na zdrávku a doufám že to půjde...ale té učitelce jsem do dnes strašně moc vděčná

2 Evil Evil | Web | 25. června 2010 v 11:55 | Reagovat

notak zlatí.. ty se snažíš.. a moc se snažíš.. a jsem ráda, že máš v tátovi podporu.. tohle není chyba na tvojí straně, ale na straně tý krávy učitelky.. nechápu to.. je dobrý, že si popovídáš s psychologem.. já bych už bez terapie ani do práce nedolezla.. no.. v práci jsem si taky včera něco vyslechla.. bylo už deset večer.. skoro jsem spala.. a nemohla jsem unést jednu kurvaěžkou bednu z horního regálu.. dostala jsem zjeb, že si neumím poradit.. jen jedno.. já to nemohla unýst, ne že bych si neporadila.. to je něco podobnýho.. ty na to máš.. ale oni tě shazují bez toho, aby si ověřili, co je v tobě.. nic se nesmí zahazovat, když tam ta šance je.. a oni jí nevidí.. ale ty tu šanci máš.. a musíš jí využít.. zkus to ještě.. nic ještě neskončilo.. drž se ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama