Odmlčení

17. ledna 2011 v 18:30 | Cady aka Ghost |  Cady
ICONATOR_299faa0713c89e35c5f95def3b62cfc5
Áhoj broucí. :) Jste mě nečekali co? :D Už bylo na čase, abych se ozvala, nebyla jsem tu strašně, ale opravdu strašně moc dlouho, tak půl roku? Bylo už na čase, abych se ukázala.



Inu od čeho začít. Od začátku? Poslední článek ode mě tu přibyl 22. června, to je víc než půl roku a od té doby se některé věci změnily.

Na konci srpna a na začátku školního roku jsem se rozhodovala, co bude dál. Nebudu lhát, měla jsem obrovskou chuť to vzdát.  Byla jsem téměř pevně rozhodnutá, že ze školy odejdu a půjdu někam jinam. Učitelé mě nechali propadnout i bez průměru zralého na propadnutí a znovu se to všechno opakovalo, nová třída, nový lidi, nový všechno. Pořád si myslím, že je to něco osobního... 

Učitelky mě přemlouvaly, abych zůstala. Nebyla jsem si jistá. Potopili veškerou mou sebedůvěru a sebeúctu a pak ještě chtějí, abych tam zůstala. Vložila se do toho moje budoucí (teď už pochopitelně ta současná) třídní učitelka a nakonec mě teda ukecaly. Bez maturity a vzdělání bych práci nenašla, ale zase se budu plácat další rok navíc v tom našem ústavu s lidmi, kteří mě tam nevím proč drží. Já chtěla opravdu odejít a nedovolili mi to... Ptali jsme se na více školách, ale nevyšlo to. Tak zase moje "milovaná" SPŠ... x)

V září jsem nastoupila do nové třídy a bála jsem se toho. Učitelé mi to dají sežrat a spolužáci se mi budou vysmívat. Jako bych si tý šikany v minulosti neužila už tak dost. Nebylo to ale tak hrozné, jak jsem čekala. Přijali mě celkem  v pohodě, zdravíme se, pomáháme si s úkoly a společně překonáváme různé drobné překážky a karamboly, když nám učitelé hází klacky pod nohy. :) Jsem pro své spolužáky asi hodně zajímavá, když se mě pořád vyptávají a chtějí o mě něco vědět, to se mi snad ještě nestalo. Čoveče, oni mě snad mají rádi, já snad poprvé v životě nebudu úplný outsider. :)

I v druhé půlce naší třídy jsem celkem populární, ale ne tak, jak bych si přála. Vlastně bych nikomu nepřála, aby na ně narazil, oni takoví nejsou všichni, ale...

Hodiny češtiny a občanky se změnily v peklo. Celou hodinu na mě lítají papírky, slyším jen syčení mého jména, jejich pazvuky, křik, vyloženou drzost a naprosto kreténský humor. Párkrát mi na lavici napsali "já bych jebal tvojí p**u", "chceš ho do huby?", "já bych tě lízal" a to ještě není zase tak úplně všechno. Tohle na mě prosím pěkně řvou i přes celou chodbu tak, aby to všichni slyšeli. Z toho by se jeden zblil. Rozhodla jsem se hodit do stádia ignorace, ale oni jsou tak tupí, že nechápou, že si jich snažím nevšímat. Myslí si, že jsem malá vyplašená holčička, která se jich bojí. Nebojím se, jen mě serou a abych se přiznala... je mi jich líto.

Teď jen nevím, co mám dělat. Všechno se vystupňovalo teprve nedávno, přesněji řečeno bylo to v pátek. Byla jsem po nemoci a čerstvě po fibroskopii a bylo mi blbě, ale naši mě doma nenechali. Prostě... výmaz. Abych nic nezameškala. Jestli jsem v pátek poznala něco opravdu zlomovýho, pak to bylo dokonalý ponížení. Jak často vám spolužáci cpou rozkrok do xichtu s tím, jestli "jste už něco takovýho viděli" a když se snažíte uhnout a odstrčit je, mají z toho ještě větší prdel a čím dál víc svoje narážky a obtěžování stupňují? Jak jsem napsala, snažila jsem se je ignorovat, ale ono už to nejde. Domů se vracím vynervovaná a je mi z toho špatně. Chce se mi brečet, něco vzít, hodit to mezi ně, něco udělat, nebo snad zešílím!

Myslíte, že tohle můžu ve škole někomu říct? Řekla jsem to zatím jen našim, vám a pár přátelům na Facebooku. Jak (a jestli vůbec) se to začne řešit, pak mám zaděláno na další vlnu psychickýho teroru. Svoje jsem si zažila na základce, na jedné střední a teď si to zažívám znovu akorát v horší formě. Začalo se mi celkem dařit, když si tak vezmu ty známky, ale tohle opravdu ne. Byla jsem opravdu naivní. Jsem naivní a blbá a před očima mi problikává jedna starší zpráva o holce, kterou její spolužáci znásilnili a ona se pak zabila. Nejradši bych se zahrabala, ale ono to nejde. Mě už je u prdele co bude, hlavně aby to přestalo!

Co jsem komu udělala, co?! :'( Proč nikdo nic neřekne? Proč všichni všechno jen pozorují z dálky?

Jak je vidět, dobré známky nutně neznamenají inteligenci.

Ani titul neznamená inteligenci. V naší škole to jde všechno do... háje.

Ještě nedávno jsme museli do některých učeben chodit navlečení v bundách a botech, šetřilo se na topení a my mrzli. V rámci šetření se sešoupli třídy a na cizí jazyky (držte se!) dokonce i ročníky. Asi se sloučíme ještě s jednou školou.  A to ani nemluvím o tom, že jsme ve škole byli, i když hajzlíky byly mimo provoz. Stížnosti studentstva se neberou v úvahu, neboť my jsme opravdu jen malí páni...

I to učení... Za jeden předmět nemám ani jednu známku a u ostatních nevím co mám, protože nefunguje žákovská. Do toho bych kopla. Pan učitel na stavitelství nám dal jakési ultimátum, že si můžeme do pondělka opravit známky a jinak že nám na to sere a máme jít do prdele. Doslovně řečeno. Já jsem celkem spokojená, nepropadám z fyziky jako 75 % mojí třídy a snad mi i ta matematika vyjde. Modlete se za mě u velkého Gerarda, prosím!

A už jsem vám řekla tu novinku? Cady bude mít dvojku z chování!

Ne, nikoho jsem nezabila, nebyla jsem drzá na učitele, ani jsem nic neukradla. (v naší třídě se totiž krade, to nevíte? x)) Dovolila jsem si nejít na nějaké školní akce - byly to několikakilometrové pochody a já mám od lékaře napsáno, že nemám povolené žádné příliš zatěžující fyzické aktivity. Nebyl na to brán zřetel, omluveno mi to nebylo a prásk. Doma to celkem vzali, ale mě to sere... Někdo kdo dělá bordel vyvázne a já... seru na to!

V posledních měsících na tom ale nejsem moc dobře zdravotně. Byla jsem na ultrazvuku břicha kvůli bolestem a kupodivu - vše bylo v pořádku. Poté jsem byla na fibroskopii. To je takový ošklivý vyšetření, kdy vám umrtví sliznici, nacpou hadici do krku, vy asi tak pět minut zvesela dávíte a oni vám mezitím prohlídnou jícen a žaludek. Po vyšetření jsem až do noci škytala a bylo mi blivno, ani jsem pořádně nemohla polykat. Verdikt ale zněl, že všechno je v pořádku.

Teď večer jsem ještě byla u doktora ukázat mu nález a světe div se - řekl, že bolesti budou nejspíš neurologického rázu. Od páteře. Je taky možná neuróza. PŘEKVAPENÍ! 

Před více jak měsícem jsem ještě byla u zubařky. Dělala mi větší zákrok a já jsem si vyžádala narkózu. Slyšela jsem anesteziologa, jak na mě mluví a pak jsem usnula. Moc si toho nepamatuju, ani jak jsem se dostala domů. Důkazem rozsáhlýho zákroku je přetrvávající citlivost na sladké, horké, studené a vlastně cokoliv a pár zapomenutých kráterů v mých zubech. (zatím jsem napočítala tři) Chtěla jsem tam jít zítra, ale to prý nepřichází v úvahu. Nechci zase poslouchat naše, jak o mě hezky mluví a jak si na mě stěžují a jak jsem hrozně k ničemu a já nevím co, mě to už stačí.

Není všechno ale zase tak zlé, našla jsem si nějaké nové kamarády. Spíš si oni našli mě. Jsou mladší než já, snaží se být děsně cool, ale jinak jsou celkem v pohodě. :) Mamina mi je vymlouvala, ale už je to za námi. Asi jí došlo, že mě těžko bude něco v mém věku vymlouvat. Taky jsem si našla nový objekt slintání, je to krásná a milá slečna. :) Zkoušela jsem něco naznačit doma, ale oni nic. Pořád věří, že jsem čistě na chlapy, budu mít kupu dětí a uvíznu u plotny. Tůůůdle :D

Je pravda, že místy s rodiči nějak nevycházím. Vadí jim, že hodně chybím ve škole a vlastně jim vadí všechno. Všechno dělám špatně a mohla bych to udělat ještě líp, ale to já ne, já jsem děsný lempl. Pořád se jen flákám a nechce se mi do školy, že nechodím do školy kvůli doktorům je taky jen moje vina. Že jsem nemocná je moje vina. Já za všechno můžu. Pořád jen výčitky...

Venku hrozná vichřice. Foukalo a do toho sněžilo, chodníky zapadlé, nejmíň metr sněhu. Ráno mě maminka vzbudila asi o čtvrt hodiny později a tak trochu jsem nestíhala, ale autobus jsem myslela že stihnu. Před barákem napadaný sníh. Chodníky zapadaný. Půjdu po ulici. Každou chvíli jsem musela uhýbat před auty. Přede mnou i za mnou bylo bílo, foukalo mi do xichtu, na cestu jsem neviděla  a ještě jsem se dusila. Myslela jsem si, že tam někde venku spadnu do sněhu a umrznu. Kéž by ty vole.

Stejnou cestou jsem stěží došla domů.... a něco jsem si vyslechla. Nechala jsem si SCHVÁLNĚ ujet autobus, venku nemůže být tak strašně  a měla jsem si tak hodinku počkat na ten další. Tatínek mě neodveze, protože je všude spousta sněhu a nemáme jak autem vyjet. Jsem zas....... hajzl, flákač a klidně si dovolím kvůli tomu "krásnému" počasí nejít do školy. Určitě to zase budu mít neomluvené a tak dále...

A co mě zamrzelo nejvíc, byla věc s mojí sestřičkou. Mamka volala k ní do školy, že sestřička dneska a zítra pravděpodobně nedorazí, protože je mamce líto posílat jí do takového hnusného počasí ven zmrzat. Mě tam klidně pošle a ještě mě seřve jak malýho fakana. Měla jsem tam někde umrznout a byl by klid... :'(

Vzpomněla jsem si ještě na události z léta. Netýkají se mě, ale mých dvou kamarádů. Nebudu se do toho míchat, jen řeknu že mě mrzí, jak mezi nimi dopadlo... Mám je oba ráda a sere mě to. :(

Co jsem to ještě chtěla? Ano, už nejsem náctilétá, což znamená že na mě pomalu leze stáří. :D Oslavilo se to v kruhu rodinném, víc jsem nečekala. Moje kamarádky už mají svůj vlastní život, žijí někde se svým přítelem, studují vysokou... a u mě je to pořád při starým. Na mě nikdo nemá čas. Moji známí ze skutečného života si na mě nevzpomněli, ale vzpomnělo si hodně z vás a za to vám strašně moc děkuju. :-* :-*

Ale i tak se cítím hrozně sama... Trpím akutním nedostakem lásky, objímání a tělesného tepla někoho blízkého. Na někoho si myslím, ale to... to asi nevyjde. Kník.

Mějte se... než zase začnu bulet.

Pápá
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Venom Paparazzi Venom Paparazzi | E-mail | Web | 17. ledna 2011 v 19:33 | Reagovat

Drahá Cady, to se musí řešit okamžitě. Tihle hajzli, jakmile vidí, že je ignoruješ, tak si to vyloží jako tvou slabost. Připrav si pár jedovatých odpovědí, nejvíce zabírá poznámka na "velikost" jejich rádobypenisu :-D klidně je sprostě pošli do prdele a pro jistotu to oznam všem lidem, kterejm můžeš věřit.

Závidím ti toho zubaře, mně nikdy nic neumrtvovali :-!

Tak hodně štěstí a piš nám častěji :)

2 Evil Evil | Web | 17. ledna 2011 v 22:23 | Reagovat

Temníčko moje mourovatý, ani nevíš, jak jsem hrozně ráda, že ses ozvala :-* myslela jsem a doufala, že se to všechno zlepší, protože ty si to zasloužíš.. pořád "jednou to bude lepší.. jednou to bude lepší.." něco je lepší.. ale něco ne.. tvá škola jest divná.. ty jsi obklopená úchylama.. měla bych být ráda, že nám dnes odpoledně vypli elektřinu a netopili, ačkoliv tam bylo sotva 17°.. pak už tam bylo 16°.. a zítra nejde proud.. nebude se svítit.. nebude se topit.. proč tam jako jdeme? :D základka v Planý má uhelný prázdniny.. ale naše školička přeci topí elektřinou.. a elektrický prázniny nejsou.. a na to jaxi každej hází bobek.. takže prý si máme vzít teplý oblečení a termosku s čajem.. bych si vzala grog :-D ale termoska není.. juj.. ta škola.. dneska mi to zamrzalo.. zítra bude hůř.. drž se a pokud budeš chtít, můžeš mi kdykoliv napsat.. budu tu pro tebe :-) vymazalo se mi totiž tvoje číslo, tak se můžeš ozvat, mám pořád stejné :-) pa a drž se, zlato, mám tě ráda, i když má komentátorská aktivita pokulhává z nedostatku času :-) pa ♥♥

3 Hollydes Hollydes | E-mail | 28. srpna 2017 v 15:11 | Reagovat

<b><a href=http://seo-swat.ru//Y17aq/>This is the 2017 bomb !!!</a></b>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama